čtvrtek 13. března 2014

12) TIME IS UP!!!


Tak a je to tady. Nevyhnutelné se stalo skutečností. Osmi týdenní stážování uteklo jako voda a zítra mě čeká poslední pracovní den. Přijde mi, jako bych dorazila teprve včera. Unavená po nekonečné cestě z Prahy, plná očekávání a taky obav z neznámého.

Moje nejčernější obavy se nepotvrdily. Ba naopak. V podstatě všechno zde předčilo mé očekávání. A kdybych věděla, že všechno pude jako po másle a nebude mi tu nic chybět, mohla jsem si vybrat stáž o pár týdnů delší. Nevadí. V nejlepším se prý má skočit... ;-)

Poslední víkend jsem strávila v Singapuru. A musím říct, neskutečná paráda. Dojela jsem zpátky sice utahaná jak kotě a puchýřema na nohách, jelikož jsem celé dny a noci strávila chozením po městě a užíváním si tamní atmosféry, ale stálo to za to! Po pravdě jsem nečekala, že by se mi tam zas až tak líbilo, ale asi dva měsíce tady "v ghettu" (jak jsem si to tu osobně pojmenovala, jelikož jsem tu odřízlá od centra a bez motorky-osobního řidiče se nikam nedostanu) udělaly své a já jsem byla happy jak blecha, jen jsem viděla metro a Starbucks na každém rohu :-D

Letenka by nebyla zas až tak drahá, kdybych já, prudce inteligentní blondýna, nezabookovala a nezaplatila letenku tam se špatným datem... Nechápu, jak se mi to mohlo podařit, každopádně jsem cestu tam zaplatila dvakrát. Když mi to došlo, myslela jsem, že si vyškubu vlasy na hlavě. :-P Nejsem milionář, úspory se mi už tak hodně ztenčily a sedm stovek je pořád sedm stovek. Naštěstí jsem našla ubytování přes couchsurfing u jedné Číňanky, takže jsem tři noci okupovala gauč v 18. patře věžáku s nádherným výhledem na osvětlení město, jen za pivko a čokoládu. Ještě, že tak. :-)

Singapur je bohovský. Hodně mi připomněl Londýn. Až na šikmoočky, modernější architekturu a prostornější metro… :-P

Prošla jsem veškeré památky, celé město křížem krážem, hodně jezdila metrem a pořád se totálně rozplývala, že všude kolem mě slyším angličtinu. Jednoznačně nejlepším místem byl Marina Bay v noci. Po setmění má město neskutečnou atmosféru a přes víkendy je pro turisty navíc připravena laserová show… Takže muzeum v přístavu se osvítí obrazci a různobarevnými světly. Nádhera!

Po víkendu ovšem opět přišly povinnosti a dneska mám farewell party s AIESECáři v centru. Zítra pro změnu celodenní učení a v sobotu jedu na výlet s instruktory na nedalekou pláž, užít si slunce a pořádně se s nimi rozloučit.

Bohužel, výlet na Bromo se mi už nepoštěstí, jelikož po tom, co vybuchl Kelut, jsou všechny kolem neklidné a Bromo hrozí erupcí v nejbližších dnech, takže celá oblast je uzavřená. Chjo. Škoda. Možná je to znamení, že se sem ještě v budoucnu mám vrátit ;-)

V neděli ve 4 ráno vyrážím na letiště a sedám na letadlo směr Bali, kde už mě bude v hotelu čekat moje kamarádka a 14 dní v ráji. Budu mez laptopu, internetu, jen s malým batohem a tím nejnutnější, takže finální sumárum budu sepisovat už z tepla domova.

Dneska nemám moc co psát, jelikož doufám, že ty nejlepší zážitky mě teprve čekají a shrnutí celé stáže a postážové dojmy sepíšu až s odstupem času.


Mějte se skvěle a cestování zdar!!! ;-)

čtvrtek 6. března 2014

11) SEMARANG, SINGAPORE A NOVÝ ZÉÉÉÉÉLAND! ;-)

Tak moji milí, ozývám se v plné cestovatelské náladě.

Minulý týden ve čtvrtek jsem po práci vyrazila do Semarangu, kde jsem měla v sobotu 4 hodiny a v neděli 2 hodiny učit na univerzitě a základní škole. 

Cesta do Semarangu proběhla bez sebemenších potíží, 4 hodiny v klimatizovaném vlaku a byly jsme na místě. Cestou jsme s mojí TN manažerkou a její dcerou probraly  všechno možné i nemožné kolem angličtiny. Až jsme byla překvapená, jaké moudra ze mě padají :-D V 8 večer nás její manžel vyzvedl na nádraží a po ubytování v luxusním hotelu jsme vyrazili na večeři do restaurace na nejvyšším kopci, ze kterého byl nádherný noční výhled na osvícené město pod námi. Naprosto jsme se rozplývala...

Semarang je nádherný. Žádná placatá Surabaya, dopravní zácpy a shopping mally, ale krásné kopcovité město, plynulý provoz, staré budovy inspirované nizozemskou architekturou a tolik míst v okolí, které lákají k výletům, kolik si jen můžete přát. Kdybych si znovu mohla vybrat, kam jet na stáž, Surabaya by to rozhodně nevyhrála.

Pátek byl ve znamení učení. Ráno na univerzitě, odpoledne v nemocnici. No, co si budeme povídat, lidi skvělí, ale že jsme začali o hodinu později, než se všichni uráčili dojít, to už asi nemá ani cenu zmiňovat. :-D
Indonésané jsou neskutečně milí a pořád se usmívají, nic je netrápí ani nestresuje. Takže hodina sem, hodina tam. Byla jsem překvapená kolik otázek se mi v první skupině dostalo a jak byli všichni zapálení a aktivní. To je pak radost učit!

Po odpoledním vyučování jsme si odpočinuli na hotelu a večer vyrazili do centra. Prošli pár míst a skočili u budovy, jejíž název znamená v překladu "Tisíc dveří". Je to stará vlaková stanice, neskutečně rozlehlá a podle povídaček byste se měli dopočítat tisíce dveři, pokud byste to zkusili... Podle mého odhadu byste se ale nedopočítali :-D

V sobotu jsem se hezky vyspala, jelikož jsem měla učit až od 12-ti, jeli jsme po snídani na prohlídku čínského chrámu Sam Poo Kong. Nádhera. Ještě nikdy jsem tak rozlehlý areál s čínskými stavbami neviděla a bylo mi řečeno, že se asi ještě rozroste. Symbolické vstupné 20 Kč za to opravdu stálo. Jediné, co mě ten den dost vyčerpávalo bylo dost velké vedro a pražící slunce. Ještě, že auto mělo pořádnou klimatizaci. :-)
Po vyučování, které opět začalo o hodinu později než mělo kvuli meetingu učitelů, jsme se přesunuli do jiného hotelu. Odpočali a večer se mi dostalo překvapení v podobě lístků na místní tradiční divadlo, které jsem chtěla vidět. Po pravdě, tradiční hudba, kostýmy a tance byly velmi působivé a první hodinu jsem si užívala, i když jsem nerozuměla ani slovo, jelikož celé představení bylo ve staré javánštině, které kolikrát nerozumí ani místní. Zbytek představení, kde se jen mluvilo, jsem už jen odseděla, jelikož mi přišlo neslušné odcházet v půlce. No, děti místních to asi taky moc nebavilo, jelikož pro většinu byla větší zábava lítat po divadle sem a tam a dělat psí kusy - Měla jsem chut' se k nim přidat :-D

V neděli jsem sbalily batohy a díky Faře, dceři TN manažerky, vyrazili s jejími kamarády na motorkách k vodopádu, který je asi hodinu od centra Semarangu. Cesta k němu byla dost strmá a přiznám se, že v tomdle podnebí mi dala zabrat. Zato vodopád ale stál. Můj první v životě a doufám, že ne poslední. Cesta zpátky byla ovšem poněkud méně příjemná... Kolem oběda nám totiž začalo pršet - rainy season - nic neobvyklého. Problém ovšem byl, že se z ní stala jedna velká bahnitá klouzačka, takže jsme místy měli co dělat, abychom se vůbec udrželi na nohách a posléze i na zadku :-D Dolů jsme dorazili mokří od hlavy až k patě, zabahnění, ale pořád tak nějak s úsměvem na rtech. Indonésie, žeru tě!

Po převlečení do suchého a obědu ve 4 odpoledne v podobě meat ballů ve vyhlášeném food courtu, jsme jely na autobus, který nás měl odvézt zpět do Surabayai. No, nevyrazily jsme ve 4 odpoledne, ale až v půl 7, takže "doma" jsem byla ve 3 ráno! Co už. Ještě, že jsem nemusela dopoledne učit a mohla jsem s pořádně vyspat. 

Pondělní večer jsem vyrazila na rozlučkovou party Pet'ky z Cito Mallu, které stáž tento týden skončila a posílá provokativní fotky z ráje, kde si válí šunky! Taky už se nemůžu dočka! Včera jsme pro změnu absolvovala noční prohlídku Surabayi na motorce a poprvé viděla tzv. Singapur Surabayi. Paráda! Celá východní část je místem, kde žijí samí boháči. Jsou tu obrovské domy, mrakodrapy, nádherné fontány, sochy, golfová hřiště, bazény, hotely... Úplně jiný svět, až mě oči přecházely. Jedno Surabayi nelze nepřiznat. Projíždění města v noci, když tu všechno svítí, je prostě okouzlující. 

No a ze Singapuru Surabayi do Singapuru jako takového. Wohoooo. Právě jsem ve stádiu balení a zítra v jednu letím směr TOP turistické město/stát (městský stát) 2013!!! Sehnala jsem ubytování přes couchsurfing, takže alespoň ušetřím, jelikož mé úspory se ztenčují rychleji než jsem čekala a konkrétně tento výlet je dost neplánovaný. Ale co. Jsem tu možná jen jednou, tak si je třeba všechno pořádně užít!

No a poslední novinka. Ve středu ráno se spouštěla nová kvota víz na working holiday na Zélandu, a asi mě ten nahoře má rád, protože jsem jedna z těch, která stihla zažádat včas a má dneškem schváleno. Takže za pár měsíce ne zpět do Indonésie, ale vzhůru za ovcema!

Suma sumárum, čeká mě posledních 6 pracovních dní a příští neděli už tradá směr Bali!!!

Cestování zdar!