Pro některé lidi naprostý konec světa, pro jiné ráj na zemi... Babička si například myslí, že jedu mezi domorodce ;-) Tak jen pár základních informací ne z mé hlavy, ale od tetičky Wiki.
Indonésie je stát v jihovýchodní Asii a Oceánii tvořený 17 508 ostrovy. S více než 230 miliony obyvatel jde o čtvrtý nejlidnatější stát světa a rovněž o stát s největším počtem obyvatel hlásících se k islámu. Státním zřízením země je republika s voleným prezidentem a parlamentem.
Ostrovy, z nichž asi 6000 je obydlených, se rozkládají na obou stranách rovníku. Největšími jsou Jáva - tam jedu já, přesněji do provincie Východní Jáva, Sumatra, Kalimantan (indonéská část Bornea), Nová Guinea (sdílená s Papuou-Novou Guineou) a Sulawesi. Na pevnině sousedí Indonésie s Malajsií na ostrovech Borneo a Sebatik; s Papuou-Novou Guineou na ostrově Nová Guinea a s Východním Timorem na ostrově Timor. Na severu sousedí přes mořské úžiny též s Filipínami a Singapurem a na jihu s Austrálií. Dalšími velkými městy Indonésie jsou Surabaya, Bandung, Medan a Semarang, přičemž Surabaya je druhým největším hned po hlavním městě - Jakartě.
Jelikož se Indonésie nachází na okrajích Pacifické, Euroasijké a Australské tektonické desky, vzniklo na jejím území mnoho sopek, z nichž je přibližně 150 aktivních, a dochází zde k častým zemětřesením. Výbuch sopek Tambora a Karakatoa v 19. století jsou známy pro svou devastující sílu. Exploze supervulkánu Toba asi před 70 ticíci lety byla jednou z největších známých sopečných erupcí a katastrofou s globálními dopady. Mezi poslední významné přírodní katastrofy patří zemětřesení a následné tsunami v roce 2004, které si vyžádalo přes 150 tisíc obětí a zemětřesení na ostrově Yogyakarta v roce 2006. Sopečný prach má na druhou stranou pozitivní vliv na úrodnost půdy a umožňuje nadprůměrně vysoké zalidnění.
Díky poloze na rovníku se v Indonésii projevuje tropické klima s obdobími sucha a monzunů. Průměrné roční srážky dosahují v nížinách 1780 – 3175 mm a až 6100 mm v horských oblastech. Nejvíce srážek je zaznamenáváno v horských oblastech na západním pobřeží Sumatry, na západě Jávy, na Kalimantanu, Sulawesi a Nové Guiney. Průměrná vlhkost vzduchu se pohybuje okolo 80 %. V průběhu roku se teploty mění jen mírně, například v Jakartě se pohybují mezi 26 až 30 °C.
Indonéská společnost je tvořena asi 300 etnickými skupinami, jejichž kultura byla po staletí ovlivňována indickou, arabskou, čínskou, malajskou a evropskou kulturou. Tradiční javánské a balijské tance obsahují prvky hinduistické kultury a mytologie, stejně jako představení wayang kulit (stínových loutek). Styl výroby textilií jako batik, ikat a songket se mezi regiony liší.
Sport je v Indonésii orientován především na muže a mezi fanoušky je běžné nelegální sázení. Nejpopulárnějšími sporty jsou badminton a fotbal. Tradičními sporty jsou sepak takraw a býčí závody na Maduře. V oblastech s dlouhou historií kmenových bojů jsou populární simulace bojů jako caci na Flores a pasola na Sumbě.
Indonéská kuchyně se mezi regiony odlišuje, ale je obecně založená na čínských, evropských, středovýchodních a indických postupech. Hlavní složkou potravy je rýže, která je servírovaná společně s masem a zeleninou. Podstatnými přísadami jsou koření (hlavně chilli), kokosové mléko, ryby a drůbež.
Snad alespoň pár základních informací stačí pro představu, že nejedu nikam do divočiny. Další příspěvek bude už o samotné Surabay, kde bych měla 2 měsíce učit na místní střední škole. ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat