To jsou mi novinky po ránu! Poblíž vybuchla sopka jménem Kelut a ve vzduchu je tím pádem hromada popela. Prý čas nasadit si masku přes tlamičku, když vycházíme ven. Pf. Nejsem máslo. :-) (A pro jistotu žádnou nemám, haha). Vzhledem k tomu, že je vzdálená asi 130 km od Surabayi, nemusíte mít strach. Opravdu tu nic nehrozí a měla by se uklidnit...
Tuto neděli to bude přesně měsíc, co jsem sem přicestovala. Už si přijdu jako doma. Žádným jetlagem netrpím (i když v tom vedru toho moc nenaspím), se studenty už se známe, v práci je to rutina - ale baví mě - a po práci a ve dnech volna neustále nějaká akce. Nestíhám skypovat ani s vlastní rodinou... Den by měl mít aspoň 30 hodin!
Výlet na Bromo se minulý týden neuskutečnil kvůli špatnému počasí. Rainy season. Asi bych chtěla moc... Namísto toho jsem strávila sobotní odpoledne s AIESECářema v jedno z místních shopping mallů, kde proběhla charitativní akce na podporu lidí nemocných rakovinou. Seznámila jsem se s dalšími dobrodruhy, kteří tu přijeli na stáž a učí v místních školách angličtinu nebo čínštinu. Musela jsem veřejně vystoupit před publikem a představit se, byla jsem vyzpovídaná prezidentem AIESECu a interview se pravděpodobně objeví na youtube... A jako vždy a všude jsem se pořád s někým fotila. Připadnu si jako hvězda a začínám si to docela užívat. Doma po mně pak neštěkne ani pes (možná aspoň nějaká kočka...).
Po výše zmíněné akci jsme se postupně přesunuli do nedaleké kavárny v britské stylu. A to doslova. Dřevěné lavice, červená telefonní budka uprostřed!!! a pro místní hodně vysoké ceny. K tomu živá hudba, banda skvělých lidí a první alkohol po třech týdnech. Heineken za 70 Kč a v lahvi, ale žízni neporučíš! Nečekané akce jsou vždycky nejlepší.
Neděle pak byla ve znamení výletu na nedaleké safari. Jeli jsme dvěma auty s místními, jejichž děti učí holky v Citu.Vzhledem k tomu, že jsem na safari nikdy nebyla, dost jsem si to užila. Z auta jsme krmili zvířátka mrkví, pomazlili jsme se s tygříma miminkama a vrcholem celého dne byla delfíní show. Neuvěřitelné jak chytrá zvířata to jsou. Až jsem z toho měla husí kůži. Celodenní projížd'ku a procházku v safari jsme pak zakončili v nedalekých zahradách v nádherné restauraci uprostřed ničeho. Jediné, co mě zklamalo, bylo jídlo. Objednala jsem si spolu s holkama kuře na kari s rýží (na tom není co zkazit a kari miluju), ale na místo toho nám přistálo nějaké vařené kuře na chilli. Nic moc. Zbytek osazenstva měl ovšem doslova delikatesy. Poučení pro příště? Dát si něco, jehož název ani nemůžu vyslovit. Určitě to bude lepší!
Celý týden jsem učila jen v Quali. Nemusela nikam cestovat a trávila dny převážně tady v díře, kde dávají slepice dobré ráno a dobrou noc... Po pravdě, doslova tu chcípl pes. Kdybych tu měla žít o dva, tři měsíce dýl, musela bych bezpodmínečně mít vlastní motorku, jelikož jinak se odsud člověk nedostane. Žádná mhd... Ani chodníky tu nejsou!!! Což je prostě masakr. Surabaya prostě není město pro pěší a bez motorky jste jako bez ruky. A jezdit pořád taxíkem leze do peněz.
Tento víkend mě čeká opět nabytý program. Výlet na Maduru a celodenní prohlídka/projížd'ka Surabayi s dcerami mé TN manažerky, jelikož Bromo opět neklapne... :-/ Snad se mi tam podaří dostat než se za měsíc vydám směr Bali!
Cestování zdar! A lidem v okolí sopky pevné nervy, hodně štěstí a žádné ztráty na životech!
Žádné komentáře:
Okomentovat