3) PRG-CGD-HKG-SUR

Tak je to tady! Ne, olympiáda v Sochi ještě ne... Ale můj odjezd ano! Ta písmena v nadpisu nahoře nejsou nic jiného než oficiální zkratky letišť, kterými projdu na cestě k cíli. Čili plus mínus 35 hodin letu a čekání na přestupy. Good luck, Pet'o! 

Ovšem celému mému putování po letištích (nebo příletových a odletových halách) ještě předcházela středo-čtvrteční anabáze s názvem balení, kdy jsem se snažila naprat do kufru co nejvíc oblečení. 

Ve škole budu muset nosit dlouhé kalhoty a košile. Jedu totiž do islámské země a mé pracoviště vyžaduje oficiální oděv, protože odhalená kůže u žen je neslušnost, ale pánové si klidně můžou nosit kraťasy. Z toho jsem značně odvázaná, jelikož průměrná teplota se v tomto období pohybuje mezi 25-30 stupni - paráda! - a když k tomu přidáme místní vlhkost, lije ze mě už ted'! Řeči o diskriminaci jednoho pohlaví druhým nechávám stranou. 

Další hromadu hadrů v mém kufru představují věci na dvoutýdenní putování směr východ, kam se chystám po stáži, jako tílka (ano, opravdu jich potřebuju 7!!!, protože fakt nevím, která barva mě zrovna po ránu napadne si obléct), kraťasy a frajerka se neobejde ani bez sukně. A samozřejmě plavky. Nevěděla jsem které, tak mám rovnou troje. Třeba zaujmou nějakého (ne)místního turistu. Jak říká Baryla, za každých okolností je důležité hlavně co? No vypadat skvěle! ;-)

K tomu nějaký pár bot a taky asi kilo léků, z nichž některé nebyly k dostání po celém Zlíně a musely se objednat. Pokud tedy budete potřebovat antimalarika, raději skočte pro předpis dříve jak den před odjezdem, at' si je ještě stihnete vyzvednou... No a další kilo, dvě, tři drogérie... O nějakých sladkostech a domácí desinfekci nemluvím, ty se vejdou vždycky, stejně jako má nejlepší kamarádka žehlička na vlasy, která mi v tom vlhku bude asi na dvě věci! :-P Plus další nezbytnosti, které už neuvádím. Ale jinak toho k životu moc nepotřebuju a jsem velmi skromná a nenáročná.

Suma sumárum, kufr není ani tak těžký, takže nadváha nebude, ale už se do něj nevejde ani tílko! Do batohu na záda jsem hodila jen notebook, nějaké nezbytnosti na přežití, kdybych náhodou měla štěstí a ztratil se mi kufr, pas, letenku, peníze... A může se vyrazit! 

Vzhledem k tomu, že odlítám v sobotu brzo ráno a dostat se na letiště na pátou od nás z konce světa by bylo zcela nemožné, domluvila jsem si noční přespání u kamarádky (tímto letí velký dík mojí zlaté Ivce! :-*) a následný ranní taxík na letiště.  Není to zadara, ale budu tam v pohodě a včas. 

Takže Praha se dneska otřese v základech, protože se bude po/zapíjet, tlachat a nespat, abych pak zabrala v letadle a připravila se na sedmihodinový časový posun. Do Surabayi bych měla dorazil v neděli v půl 8 večer místního času. Jsem sama zvědavá, jestli se vyhnu jet lagu a nebo pak prospím celé pondělí. Původně jsem myslela, že už budu muset naklusat do boje, ale sami AIESECáři v Surabayi se mě ptali zda a kolik potřebuji volna na odpočinek, tak jsem si řekla o den. Snad bude stačit na aklimatizaci a prozkoumání nejbližšího okolí.

A ted' už tradá směr vlakáč a matička Praha. 

Cestování zdar! Je to švanda! ;-)

PS: Další novinky můžete čekat po prvních dnech v divočině.