6) MÉ TEMPO JE VRAŽEDNÉ :-P

Nemyslím tím, že bych byla zas až takový rychlík. Co se týká vyučování, dávám instruktorům dostatek času a prostoru na vyjádření, ale sama jsem se ještě nezastavila a nezastavím. A to už běží třetí týden.

Druhý pracovní týden měl pouze čtyři dny. Když jsem viděla rozvrh, docela mě to překvapilo a myslela jsem, že je někde chyba. Nebyla! V pátek tu byl totiž svátek, oslava čínského nového  roku a já tak měla day off navíc. Po pravdě jsem ho víc než uvítala! Nezdá se to, ale to celodenní vyučování, byt' v klimatizované třídě, a chystání se je značně vyčerpávající.

Po náročných 4 dnech, kdy jsem denně učila instruktory a po odpoledních přejížděla každý den půl hodiny na motorce do školy v Poltekkesu, kde jsem měla další kurz a po kterých se moje tělo cítí každý sval a všechno mě bolí (přikládám to tomu trckání na motorce, na který nejsem zvyklá, protože jinak jsem naprosto v pohodě a fit), jsem se rozhodla nezahálet a neodpočívat, jak by asi každý čekal ;-), ale vyrazit na výlet směr západní Jáva do Yogyakarty=Jogjy a místního okolí.

(Mimochodem, místní studenti jsou opravdu zlatí. Nejen, že jsme se po skončení mého týdenního působení v Poltekkesu fotily asi 20 minut a všichni mi chválili hodiny, ale dostala jsem dárek v podobě šatů a šátku, abych na studenty nezapomněla. Tomu říkám překvapení...Tady opravdu člověk cítí, že moje práce má smysl a vybrala jsem dobře! ;-))

Co se týká výletu, společnost mi nakonec dělaly dvě místní slečny. Novenda, která mě tu má jako zástupkyně AIESECU na starost a Farah, dcera mojí TN manažerky.

Po totálně napráskaném dni, kdy jsem do pěti učila, v šest dorazila domů - zácpy jako vždy - a hodila sprchu, jsem v půl 7 razila na oslavu narozenin jedné instruktorky do nedalekého bistra. Jak jinak než zase na motorce. Dala jsem si první jídlo "na ulici" - masové koule s nudlemi. A jako vždy a všude, jsem poutala pozornost a od místního majitele dostala porci navíc jako nový host. Slušně jsem poděkovala, ale dojedli to instruktoři :-D. Hygiena je tu na totálně jiné úrovni, ale kdybych to pořád měla řešit, nejím nic. V osm už jsem frčela směr autobusový terminál, totálně hotová s vidinou 8-mi hodinovou cesty přede mnou... Máček. :-)

Zas takový máček to nebyl. Na terminál, který je kousek od letiště, jsme po posouvání se v zácpách dorazily v 9 večer. Totálně napráskáno. Bylo nám doporučeno vrátit se a jet ze stanoviště autobusů dvou místních značek EKA (něco jako business class, klimatizovaný autobus, jídlo v ceně, 8 hodin cesty jen s jednou zastávkou, cena asi 170 Kč) a nebo MIRA (economy class, celkem 5 sedadel v řadě, žádná zastávka, jídlo a trckání asi 9 hodin za 80 Kč). 

Nejhorší je, že když si člověk něco naplánuje, vždycky se to podělá. Když řeknu, že na lístky stála tak 200 metrová řada, asi mi nikdo neuvěří...Další mega šok! Takže jsem se do půlnoci hlemýždím tempem posouvaly, dostaly lístky a teprve ve tři ráno vzaly autobus a odjely. Standardně se to prý nestává, ale asi chtěli všichni využít den volna a jet do Jogjy ve čtvrtek večer... Abyste rozuměli, není tu v podstatě žádný fixní jízdní řád, do autobusů EKA tu musíte mít jízdenku/místenku, kterou ovšem zaplatíte řidiči až v autobuse, u MIRY nemáte vůbec nic, takže když autobus přijede na nástupiště, dav lidí se rozběhne jeho směrem stylem kdo dřív nastoupí, ten jede. A pak si stěžujte na Čechy... Přežily jsem a do Jogjy jsme namísto v plánovaných 6-ti ráno, dorazily až v půl 12.

Naskočily jsme na místní autobus. Docela zvláštní způsob dopravy. Musíte vylézt do takové malé zelené kabinky, koupit lístek a autobus vám přistaví asi tak, jako vagony metra v Londýně. První, co mi naskočilo v hlavě bylo "Please, mind the gap!" :-D Ubytovaly jsme se v hotelu, totálně mrtvé daly sprchu a vyrazily. Koupily jsme si tu první jídlo, nudle s kuřecím masem a holky chytly místní tuk tuk, abychom byly na místě rychleji. Bohužel, Kratonův palác byl už zavřený, tak jsem stihly pouze prohlídku Taman Sari, který je zasvěcená sultánovi a kde se v bazénech dříve koupaly konkubíny, ze kterých si pak vybíral...Večer nám počasí nepřálo, jakmile jsme dorazily zpět do hotelu spustil se slejvák, takže namísto večerní prohlídky jsme odpočívaly v hotelu a chystaly se na náročný sobotní den.

Po snídani v hotelu, která se jako obvykle skládala z rýže, tofu, kuřete, zeleniny a soji.. všechno pěkně v oleji - fuj! Už po dvou týdnech mi tady to přemaštěné jídlo moc nejede, jsme vyrazily taxíkem na autobus směr Brombodur, největší hinduistický chrám na světě z 8.století. Jenže. Tady všechno tak dlouho trvá a než bychom ta dojely busem, ztratily bychom moc času. Taxikář nám nabídl, že nás bude vozit celý den, kam chceme za 500 000 rupií, což je asi 1000 Kč a vyšlo to levněji, než si najmout auto. Takže jsme to všechny odsouhlasily a celý den jezdily po památkách. 

Po propršené noci bylo nádherné počasí, slunce pálilo a tím, že byl prodloužený víkend, byly všude mraky turistů. Po pravdě, místa nádherná až mě přecházel zrak. Jediné negativum na celém dni bylo to, že se se mnou neustále chtěl někdo fotit. Nebyla jsem jediný turista, ale tady ti domorodci, jakmile vidí "bílou tvář", jsou jak šílení. U nás by po nich neštěkl ani pes... Takže asi po šestém focení jsem už celý den odmítala. Nejsem cvičená opice a přijela jsem si užít místních krás, ne se tu fotit s každým cizincem a ještě zadarmo :-P

Celý den byl tedy ve znamení památek. Nejprve Brombodur, pak sopka Merapi a nakonec další chrám Prambanan přímo v Jogjy. Úžasné. Nejen chrámy a sopka samotná, ale především ta scenérie a příroda. Nemohla jsem přestat fotit. Po náročném dni jsme ještě večer vyrazily do Maliobora, centra Jogjy, okouknout trhy a dát si večeři. No, ochutnala jsem místní tradiční jídlo zvané Gudek (kuře, rýže a dragon fruit) velmi stylově. V sedě na zemi, na přeplněném a na české poměry dost špinavém trhu. A světe div se, chutnalo to a ani špatně mi nebylo :-)) Vždycky když jsem tímto způsobem někde jím, mám trošku obavy, ale zvykám si. Stejně jako na jízdu na motorce, kterou už si ted' opravdu užívám! 

Poslední den byl naším cílem už je Kratonův palác, který jsme během hodiny prošly a nakoupení pár suvenýrů. Mám tričko, žabky, tašku.. Slušné úlovky za směšné ceny.

Suma sumárum, víkend parádní, ale než se znovu trmácet busem, příště už jedině vlak a nebo letadlo. ;-)

Cestování zdar! 

PS: Mraky fotek na fb! ;-)